fbpx

Nezabydlely
se i u vás?

Předsudky se šíří tam, kde nejsou fakta. Otestujte si své představy o cizincích.

Loading

Proč tato kampaň vznikla

Nikdy v historii nebylo jednodušší dostat se k informacím. Je tomu ale skutečně tak?

Dezinformace se díky moderním technologiím šíří stejně rychle jako pravdivé údaje a hranice mezi skutečným stavem věcí a názorem jednotlivce se pomalu rozmazává. Cizinci, žijící v České republice jsou vděčným cílem šíření těchto pomluv.

Účelem kampaně je poukázat na nejčastější předsudky kolující mezi Čechy, vysvětlit jak vznikají, a také je konfrontovat se skutečností. Dezinformace se totiž dobře šíří kvůli tomu, že se většinou jedná o pohodlné zjednodušení jinak komplikované reality.

Zjistit více

Atlas předsudků

Poznejte je všechny!

Česko je zaplavené cizinci!
Tento předsudek rád ve svých obětech budí dojem, že v Česku čelíme neustálé invazi cizinců. Zajímá mě víc
Jezdí sem, jak se jim zlíbí!
Zákeřná příšerka, která zneviditelňuje české imigrační zákony a pravidla. Zajímá mě víc
Nikdy se nepřizpůsobí!
Další hojně rozšířený exemplář. Operuje s údajnou neslučitelností české kultury a jazyka s kulturou cizinců, kteří přicházejí do ČR. Zajímá mě víc
Chtějí vysávat dávky!
Velmi hojně se vyskytující příšerka, která z cizinců dělá žíznivé pijavice tuzemského sociálního systému. Zajímá mě víc
Jsou tu všichni nelegálně!
Tento předsudek vykresluje cizince jako do Česka propašované ilegály. Zajímá mě víc
Berou nám práci!
Klasický exemplář. Jeho největší zbraní je strach o vlastní pracovní uplatnění. Zajímá mě víc
Vydávají se za azylanty!
Stvůřička, která budí podezření, že se sem cizinci nelegálně vydávají pod záminkou politického azylu. Zajímá mě víc
Jsou to barbaři a nikdy se neintegrují!
Příšerka, která ráda demonizuje cizince původem z arabských zemí. Zajímá mě víc
Zatěžují české školství!
Příšerka, co šíří dojem, že cizinci blokují místa v českých školách. Zajímá mě víc
Zvyšují u nás kriminalitu!
Obludka kouzlící se statistickými údaji. Cizince vykresluje jako kriminální živel měnící české ulice v bitevní pole. Zajímá mě víc
Previous slide
Next slide

Projekt (DEZ)INFORMACE, registrační číslo AMIF/22/09 je financován Evropskou unií v rámci národního programu Azylového, migračního a integračního fondu a rozpočtu Ministerstva vnitra České republiky.

nastevní cookies

Cookies
Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Pro přijetí souborů cookie klikněte na odkaz „Přijmout soubory cookie“ nebo si zkontrolujte nastavení souborů cookie.
Nastavení Přijmout soubory cookie
Cookies
Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat. Když kliknete na různé tituly, dozvíte se více a budete moci nastavení změnit.
Uložit a použít nastavení cookies Přijmout soubory cookie

Cizinci z arabských zemí v Česku

Arabská komunita v Česku je velmi rozmanitá. Tvoří ji lidé z celkem 22 zemí tzv. arabského světa. Pobývají zde arabští muslimové i křesťané, kteří se liší životním stylem, národností i důvodem pobytu. Přestože se mediální pozornost v posledních letech soustředila na arabskou komunitu zejména v souvislosti s tzv. migrační krizí, většina cizinců z arabských zemí zde pobývá na běžná pobytová oprávnění. To znamená, že zde pracují, studují nebo se přistěhovali za rodinou. Část z nich jsou samozřejmě také žadatelé o mezinárodní ochranu, kterým v zemi původu hrozilo nebezpečí kvůli probíhajícím válečným konfliktům. Azylantů ale rozhodně není většina. Arabská komunita v Česku má relativně dlouhou historii – ve větších počtech začali přijíždět do Československa jako studenti již v sedmdesátých letech. Řada z nich se zde usadila, založila rodiny a plně se integrovala. Představitelé arabské komunity jsou například významné osobnosti českého lékařství, kultury a působí i v Senátu.

Cizinci na českých školách

Kromě těch, kteří si Česko vybrali pro svá vysokoškolská studia, navštěvuje české školy řada dětí, které pobývají na území ČR se svými rodinami. V mateřských školách to bylo ve školním roce 2023/2024 skoro 19,5 tisíce dětí, základní školy navštěvovalo kolem 71 tisíc těchto žáků a na středních školách se vzdělávalo přes 17 tisíc studentů. Zatímco děti cizinců mají v případě základních škol přístup ke vzdělávání podle školského zákona za stejných podmínek jako jejich čeští spolužáci – nečiní se rozdíl mezi dětmi ze zemí EU, třetích zemí nebo dle formy a délky pobytu (s výjimkou mateřských škol, kde se u dětí ze třetích zemí posuzuje délka pobytu), neplatí totéž pro středoškolské vzdělání. Již před příchodem uprchlíků z Ukrajiny bylo v ČR velké množství mládeže s migrační zkušeností mimo vzdělávací systém. Například v roce 2021 bylo z více než 26 tisíc mladých lidí (15-18 let) s cizí státní příslušností v SŠ pouze 10 tisíc z nich. (zdroj). Přitom rychlé zapojení dětí a mladistvých cizinců do vzdělávacího procesu na českých školách je dalším střípkem do kvalitní integrační mozaiky. Prostřednictvím školy se do české společnosti lépe integrují jak samotné děti, tak v řadě případů i jejich rodiče. Pokud by děti cizinci potřebovaly pomoci s učivem, mají možnost využít podpůrná opatření a asistenci s ohledem na odlišné kulturní nebo jazykové zázemí. Tím se předchází případnému zpomalení učebního tempa nebo přetížení vyučujících.  Vzdělávají se samozřejmě i dospělí, kteří do Česka nepřijeli primárně za studiem. Největší zájem je z pochopitelných důvodů o kurzy češtiny. V letech 2009 až 2019 realizovala centra pro integraci po celé ČR téměř osm tisíc kurzů českého jazyka a kultury pro cizince ze zemí mimo EU. Dlouhodobě je i vysoký zájem o kurzy českého jazyka na Univerzitě Karlově. V akademickém roce 2023/2024 zde studovalo český jazyk 3 048 zahraničních studentů.

Centra na podporu integrace cizinců

Základním stavebním kamenem integrace cizinců v Česku je síť 18 Center na podporu integrace cizinců, která fungují ve všech krajích ČR. Cizincům poskytují právní a sociální poradenství, kurzy češtiny, doprovody na úřady a další služby. Pomáhají jim zorientovat se v novém prostředí a získat lepší povědomí o základních právech a povinnostech. Centra ulehčují práci i úřadům a dalším institucím jako například školám, kde je větší množství cizinců, a to prostřednictvím školení pracovníků nebo třeba poskytování tlumočení a asistencí. Integrace působí také jako prevence. Díky těmto podpůrným programům je v Česku minimum negativních sociálních jevů spojených s migrací (vznik uzavřených komunit cizinců, jejich radikalizace atd.). V neposlední řadě pořádají integrační centra komunitní akce, kde mají cizinci a čeští občané možnost se lépe poznat. Činnost center je v současné době financována z prostředků Evropské unie a ze státního rozpočtu.

Integrace jako společné úsilí

Kromě Center na podporu integrace cizinců působí v Česku i další neziskové organizace, které se věnují podpoře cizinců a jejich začlenění do většinové společnosti. Řadu integračních programů realizuje i samotný stát (např. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) nebo místní samosprávy, respektive kraje, obce a městské části. Od 1. ledna 2021 navíc musí určité skupiny cizinců absolvovat adaptačně-integrační kurz. To je čtyřhodinová přednáška o životě v Česku, základních pravidlech a hodnotách České republiky, každodenních situacích, místních poměrech a kulturních zvyklostech. Přestože to tedy v médiích a diskusích na sociálních sítích často vypadá, že se integraci cizinců věnují pouze neziskové organizace, jde o společné úsilí neziskového sektoru, státu a místních samospráv. Spolupráce mnoha aktérů napříč společností patří také k jednomu z pilířů vládní strategie pro zvládnutí integrace Ukrajinců, kteří našli útočiště v Česku v důsledku ruské invaze na Ukrajině.

Azyl a doplňková ochrana – základní pojmy

Nelegální migrace, tedy případy, kdy cizinci vstupují nebo pobývají v cílové zemi bez potřebného oprávnění, úzce souvisí s kategorií uprchlictví. Řada osob, kterým je později přiznána mezinárodní ochrana, vstupuje na území dané země bez víza či pobytového oprávnění. Jednoduše řečeno, pokud je člověk v zemi původu pronásledován (z důvodu rasy, náboženství, politických názorů aj.), vydává se na cestu v zájmu ochrany svého života a zdraví (tedy prchá) bez předem vyřízeného pobytového oprávnění a o mezinárodní ochranu žádá až po vstupu do bezpečné země. Nic jiného mu často ani nezbývá. Příslušné orgány – v Česku to je Ministerstvo vnitra – pak posoudí, zda má na takovou ochranu nárok, a případně mu udělí azyl. Řízení o udělení mezinárodní ochrany by nemělo trvat déle než šest měsíců, ale v mnoha případech se protáhne z důvodu složitého posuzování i na několik let. Pokud ministerstvo nezjistí dostatečné důvody pro azyl, ale shledá, že by v případě návratu do vlasti hrozil trest smrti, mučení nebo nelidské zacházení, udělí cizinci doplňkovou ochranu. Ta je na rozdíl od azylu udělována na časově omezenou dobu a po této době se znovu zkoumá, zda důvody k jejímu udělení stále trvají.

Jaký status mají lidé prchající z Ukrajiny?

Lidem, prchajícím před ruskou invazí na Ukrajinu, je v Česku, potažmo v EU, udělován separátní status takzvané dočasné ochrany. Ten byl sice vytvořen již v roce 2001 v návaznosti na hromadný útěk občanů bývalé Jugoslávie, ale dlouho zůstával „spícím“ právním institutem. K jeho aktivaci přistoupila Rada EU teprve v březnu 2022.

Tranzitní nelegální migrace

V rámci nelegální migrace rozlišujeme dvě základní kategorie – nelegální pobyt na území ČR, který zahrnuje i tranzitní nelegální migraci, o níž se právě často dozvídáme z médií, a nelegální migraci přes vnější schengenskou hranici (mezinárodní letiště), která se každoročně pohybuje v nižších stovkách osob. V případě tranzitní nelegální migrace se jedná o situace, kdy cizinec využívá pozemní cesty či vnitroschengenského letu k tomu, aby se přes ČR dostal dále do Německa nebo dalších států západní a severní Evropy. V roce 2023 bylo u nás takto zadrženo 4 742 osob. V prvním čtvrtletí roku 2024 bylo při tranzitní nelegální migraci zajištěno 68 osob, což je o 67 % méně než ve stejném období loňského roku.

Česká republika je i nadále tranzitní a nikoli cílovou zemí. Ze strany migrantů není téměř využívána možnost požádat si o mezinárodní ochranu na našem území.

Podrobněji k číslům o kriminalitě

Pokud porovnáváme podíl cizinců na trestné činnosti, je potřeba zmínit dvě věci. Za prvé, cizinců ze zemí EU je v Česku více než uvádějí oficiální statistiky – občané EU totiž nemají povinnost registrovat svůj přechodný pobyt. Za druhé, při statistikách je třeba zohlednit i demografickou strukturu cizinců. Tedy skutečnost, že největší podíl cizinců v Česku tvoří dospělí v produktivním věku. Tyto dvě skutečnosti je potřeba mít  na paměti, když porovnáváme podíl cizinců na spáchané kriminalitě vůči podílu cizinců pobývajících v Česku. V cizinecké populaci převažují muži nad ženami. Ve skupině všech mužů v ČR ve věku 25-49 let, kteří jsou nejčastějšími pachateli trestných činů, je podle oficiálních statistik zhruba 11 % cizinců. Z daných čísel vyplývá, že cizinci žijící v Česku nemají vyšší sklon ke kriminalitě, než domácí populace. Podrobněji viz Kriminalita cizinců v Česku.

V roce 2023 mezi trestně stíhanými cizinci převažovali státní příslušníci Ukrajiny (3 508) a Slovenska (2 465), což jsou také dvě nejpočetnější cizinecké komunity žijící v Česku. Pak až s větším odstupem následují občané Moldavské republiky (388), Polska (350) a Rumunska (337).  Dle údajů Ministerstva vnitra se nejvíce cizinců dopouští trestných činů spadajících do kategorie tzv. zbývající kriminality, kam patří zejména ohrožení pod vlivem návykové látky, opilství a dopravní nehody z nedbalosti.

Trvale mají cizinci větší zastoupení u několika trestných činů. Jedná se o padělání a pozměňování veřejné listiny (téměř 64 % z 437 osob), nedovolené překročení státní hranice (63, 5 % z 52 osob) nebo porušení práv k ochranné známce (kolem 29 % z 52 osob). Stále platí, že Česko patří celosvětově k nejbezpečnějším zemím a v posledních letech zde kriminalita spíše klesala. Vysoká míra bezpečnosti je pak jednou z věcí, které cizinci na životě v Česku nejvíce oceňují.

Na které dávky mají cizinci nárok?

Nárok na jednotlivé typy dávek se liší v závislosti na tom, jestli je cizinec občanem EU, nebo pochází ze třetí země. Roli hraje mimo jiné i druh pobytu, jeho délka a to, jestli je cizinec v Česku ekonomicky aktivní. Pojďme se na celou věc podívat podrobněji. „Třetizemci“ mohou žádat o dávky státní sociální podpory, tedy dávky, které slouží k podpoře nízkopříjmových domácností a rodin s dětmi (přídavky na děti, příspěvek na bydlení apod.). To se ale týká jen určitých skupin cizinců, například těch, kteří mají v Česku zaměstnaneckou kartu nebo udělenou mezinárodní ochranu. Ostatní, které zákon konkrétně nezmiňuje, mohou o tyto dávky žádat až po roce ode dne hlášení k pobytu. Občané EU mají naopak nárok žádat o řadu dávek státní sociální podpory hned. Musejí být ale v Česku ekonomicky aktivní nebo zde prokázat faktické bydliště, jinak si také počkají jeden rok. Na většinu dávek v hmotné nouzi – tedy takové dávky, které reagují na propad příjmů domácnosti pod hranici chudoby – dosáhnou především cizinci s trvalým pobytem. Při posuzování žádosti o trvalý pobyt a občanství se (kromě řady dalších náležitostí) zkoumá i to, zda cizinec nebyl během svého dosavadního pobytu v Česku příliš velkou zátěží pro sociální systém. Systém vyplácení dávek cizincům je obecně velmi složitý a ti, kteří chtějí o dávky požádat, musejí ve většině případů splnit celou řadu náležitostí. Podrobné informace k této problematice poskytují webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí.

Humanitární dávka pro ukrajinské uprchlíky

Občané EU pobývají v ČR volně

Zákon dělí – zjednodušeně řečeno – cizince do dvou skupin. Do první skupiny patří občané států Evropské unie (a Evropského hospodářského prostoru, tedy Norska, Islandu a Lichtenštejnska, plus Švýcarska). Ti mají právo volného pohybu a pobytu zaručené Smlouvou o fungování EU. To znamená, že mohou přicestovat a pobývat v Česku jen na základě cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti. Pokud zůstávají déle, měli by se nahlásit na cizinecké policii. Dále mohou (ale nemusejí) požádat o potvrzení o přechodném pobytu, díky kterému se jim snadněji komunikuje s českými úřady. Úplně stejným způsobem mohou samozřejmě Češi cestovat a pobývat v ostatních zemích EU.

„Třetizemci“ na území ČR pouze při plnění účelu pobytu

Druhou skupinu tvoří cizinci z ostatních, tzv. třetích zemí (tedy mimo EU). Většina z nich musí mít pro vstup na naše území vízum. Pokud zůstávají delší dobu, potřebují povolení k dlouhodobému pobytu (typ přechodného pobytu). Výjimku mají cizinci, kterým je vízová povinnost zrušena (ale pouze pro krátkodobé pobyty do 90 dní), například občané Japonska nebo USA.

Jak to většinou probíhá, pokud chce „třetizemec“ přesídlit do Česka? Cizinec ze země mimo EU musí mít před vstupem na naše území i během celého pobytu zajištěný tzv. účel pobytu. V závislosti na tom, co plánuje v Česku dělat, si musí (zjednodušeně řečeno) obstarat povolení k zaměstnání nebo podnikání, musí být přijat ke studiu v akreditovaném programu nebo musí doložit, že je rodinným příslušníkem cizince s již povoleným pobytem. K tomu si musí koupit relativně nákladné komerční pojištění, sehnat bydlení dle zákonných norem a prokázat, že má dostatečné množství peněz pro sebe i svoji rodinu, jsou-li v ČR spolu. Navíc, pokud během pobytu v Česku „třetizemec“ ztratí práci (jak se to stalo řadě lidí v důsledku pandemie covidu-19), vyloučí ho ze studia nebo jeho podnikatelské aktivity negenerují dostatečný zisk, přichází i o povolení k pobytu.

Povolení k dlouhodobému pobytu se vydává většinou na jeden až dva roky a při každé žádosti o prodloužení musí cizinec znovu prokazovat, že splňuje všechny podmínky. Teprve po pěti letech lze zažádat (po splnění řady dalších náležitostí) o povolení k pobytu trvalému, který už plnění účelu nevyžaduje. Ke konci června 2024 mělo v Česku trvalý pobyt 34 % cizinců. Podmínek pro vstup a pobyt v Česku je tedy celá řada, zorientovat se v nich a všechny je plnit rozhodně není snadné. Samotný zákon o pobytu cizinců prošel od svého vzniku v roce 1999 64 novelizacemi (podrobněji na stránkách Ministerstva vnitra).

Podle analýzy PAQ Research v Česku aktuálně pracuje 72 % ekonomicky aktivní populace osob s dočasnou ochranou. Podle údajů MPSV Ukrajinci a Ukrajinky s dočasnou ochranou přinesli dvakrát více peněz do státního rozpočtu, než kolik jich bylo dáno na jejich podporu.

Je ekonomická migrace do ČR nějak regulovaná?

Příchod do Česka za prací podléhá silné regulaci. Pobyt za účelem zaměstnání je cizincům udělován až na výjimky pouze na místa, která jsou vyvěšena na úřadu práce. Cizinec musí mít vždy povolení Ministerstva vnitra, aby mohl na dané pozici pracovat. A co mzdy? Podle údajů Českého statistického úřadu nejsou v běžných dělnických profesích ve výdělkových úrovních mezi zahraničními a českými pracovníky výrazné rozdíly, pouze ty způsobené vyšším počtem přesčasových hodin u cizinců. Kromě podmínek, které cizinci musí splnit, chtějí-li u nás pracovat, reguluje vláda ekonomickou migraci i kvótami a systémem podpůrných programů pro určité skupiny pracovníků, na jejichž příchodu má český trh práce zvýšený zájem. Vláda každoročně reaguje na  požadavky českých firem, které nemohou na českém trhu práce najít dostatek kvalifikovaných zaměstnanců a na základě toho navyšuje kvóty pro zahraniční zaměstnance. Jedná se zejména o IT specialisty, vývojáře software, inženýry, lékaře, zdravotní sestry, obsluhu strojů, montážní dělníky, zedníky a podobné profese, které chce Česko najít například na Filipínách, na Ukrajině, v Bosně a Hercegovině, v Gruzii či v Moldavsku.

Reálné počty vs. oficiální statistiky Oficiální čísla Ministerstva vnitra nepostihují turisty ani cizince, kteří u nás pobývají méně než 90 dní. Zároveň neodráží reálné počty občanů Evropské unie. Ti nepotřebují k pobytu v Česku žádné povolení. Měli by se pouze nahlásit na cizinecké policii, pokud plánují zůstat dlouhodobě. V porovnání s ostatními zeměmi EU ale stále patříme spíše k těm s poměrně malým podílem občanů jiné národnosti v populaci. Například takové Lucembursko má 47 % cizinců, v Rakousku a Estonsku je to 18 % (dle Eurostatu za rok 2023). I Češi samozřejmě přesidlují do jiných zemí. V roce 2019 jich takto emigrovalo téměř 78 tisíc. Odkud k nám cizinci přicházejí? Nejpočetnější komunitu cizinců na území Česka již delší dobu tvoří Ukrajinci. Před vypuknutím ruské vojenské agrese na Ukrajině jich tu žilo 199 210. V důsledku ruské vojenské agrese nyní žije v Česku přes 570 000 Ukrajinců. Následuje Slovensko (120 478) a s větším odstupem pak Vietnam (68 649) a Rusko (39 728), dále Rumunsko (20 891), Bulharsko (17 865), Polsko (17 741), Německo (11 968), Maďarsko (11 512) a desítku uzavírá Mongolsko (10 768). Cizinecká populace v Česku je ale rozmanitá s příchozími téměř ze všech koutů světa. Narazit tak můžete i na někoho z Jamajky (20), Mosambiku (10) nebo třeba Svaté Lucie (4). Nejvíce cizinců si za svůj domov vybralo Prahu, v hlavním městě jich žije přes 30 %. Z ostatních krajů je nejpopulárnější Středočeský (bez Prahy) a následuje Jihomoravský kraj. Naopak nejméně cizinců žije v Olomouckém a ve Zlínském kraji. Aktualizované statistiky k počtu cizinců pravidelně vydává Český statistický úřad nebo Ministerstvo vnitra.