Cizinci z arabských zemí v Česku
Arabská komunita v Česku je velmi rozmanitá. Tvoří ji lidé z celkem 22 zemí tzv. arabského světa. Pobývají zde arabští muslimové i křesťané, kteří se liší životním stylem, národností i důvodem pobytu. Přestože se mediální pozornost v posledních letech soustředila na arabskou komunitu zejména v souvislosti s tzv. migrační krizí, většina cizinců z arabských zemí zde pobývá na běžná pobytová oprávnění. To znamená, že zde pracují, studují nebo se přistěhovali za rodinou. Část z nich jsou samozřejmě také žadatelé o mezinárodní ochranu, kterým v zemi původu hrozilo nebezpečí kvůli probíhajícím válečným konfliktům. Azylantů ale rozhodně není většina. Arabská komunita v Česku má relativně dlouhou historii – ve větších počtech začali přijíždět do Československa jako studenti již v sedmdesátých letech. Řada z nich se zde usadila, založila rodiny a plně se integrovala. Představitelé arabské komunity jsou například významné osobnosti českého lékařství nebo kultury.
Jak vypadají tři nejpočetnější komunity cizinců z třetích zemí, žijících v Česku?
Ukrajinská komunita v Česku
Nejpočetnější komunita cizinců na území Česka pochází z Ukrajiny. Dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2025 žije v Česku 595 454 Ukrajinců. Vzájemné vztahy mezi Českem a Ukrajinou sahají do dob středověku a intenzivně se rozvíjí dodnes. Jak je známo, v dobách Rakousko-Uherska část Ukrajiny byla stejně jako české země součástí celku Habsburské říše. Avšak za nejvýraznější období vzájemného poznávání Ukrajinců a Čechů se považuje meziválečná doba. Tehdejší část Československa – Podkarpatská Rus – je dnes nejzápadnější oblastí Ukrajiny (Zakarpatí). Ve stejné době díky podpoře T. G. Masaryka a československé vlády našly v Praze a dalších městech přístřeší tisíce ukrajinských umělců, vědců, politiků a veřejných činitelů, kteří zde mohli studovat, pracovat a rozvíjet obory, v nichž působili. Avšak německá, a zvláště potom sovětská okupace způsobily zánik ukrajinských spolků a rozvoj ukrajinské kultury v ČR se zastavil až do roku 1989. Po rozpadu SSSR odstartovala masová migrace Ukrajinců, mj. do Česka. Počet Ukrajinců v Česku stále stoupá a proměňuje se. Usazují se tu celé rodiny, v Česku vyrůstá již druhá generace a přijíždí sem čím dál větší procento kvalifikovaných pracovníků (např. zdravotnictví, IT) nebo studentů. V Česku funguje řada spolků a organizací Ukrajinců, například Ukrajinská iniciativa v ČR. Ve snaze o zachování jazyka a kultury zdejší ukrajinská komunita organizuje pro ukrajinské děti sobotní školu Erudyt, další vzdělávací organizace nese název Krok. V Česku vycházejí také ukrajinská periodika Porohy a Ukrajinský žurnál.
Vietnamská komunita v Česku
V Česku žije (dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2025) dohromady 69 117 cizinců s přechodným a trvalým pobytem původem z Vietnamu. Většina z nich je trvale usazená a tvoří tak třetí nejpočetnější komunitu cizinců v Česku. První generace Vietnamců k nám přicházela od šedesátých let, a to zejména kvůli studiu. Země spolu podepsaly v roce 1956 dohodu o vědecko-technické spolupráci a do tehdejšího Československa přijížděli vietnamští studenti a učňové převážně ze severního Vietnamu. Po roce 1989 se zde řada Vietnamců usadila a začala podnikat. Zatímco první generace se integrovala spíše obtížně, řada Vietnamců z druhé generace sama sebe nazývá tzv. banánovými dětmi, tedy že se (uvnitř) cítí být Čechy. Již dávno neplatí, že Vietnamci pracují pouze ve velkoobchodu a maloobchodu. Dochází čím dále k rozvoji služeb, gastronomie, květinářství, aj. Druhá generace Vietnamců si také častěji vybírá jiné profese než mají jejich rodiče – najdeme mezi nimi herečky, módní návrhářky, designéry, filmaře, anebo majitele sportovního řetězce Sportisimo. V roce 2013 získala vietnamská menšina oficiální status národnostní menšiny. V Česku funguje řada vietnamských spolků a klubů, například South East Asia – liaison (dříve Klub Hanoi), Info-Dráček, Česko-Vietnamská společnost nebo třeba lidskoprávní spolek Van Lang.
Ruská (ruskojazyčná) komunita
Cizinci z Ruska jsou čtvrtou nejpočetnější skupinou cizinců (dle údajů Ministerstva vnitra k 31. 1. 2025 v Česku žilo 38 692 občanů Ruska) a najdeme mezi nimi hlavně vysoce kvalifikované pracovníky, podnikatele, studenty vysokých a středních škol a jazykových kurzů. Od ostatních komunit cizinců ze třetích zemí se ta ruská liší hlavně strategií přesídlení. Nejčastěji přicházejí celé rodiny, anebo studenti. První vlnu emigrantů z Ruska tvořili především studenti, ženy, děti, techničtí a kulturní pracovníci. Ti všichni našli v meziválečném Československu útočiště díky Masarykově „ruské pomocné akci“. V rámci této pomoci přicházeli mj. i Ukrajinci, Bělorusové, Arméni a další národy tehdejšího carského Ruska. Akce měla připravit inteligenci k návratu do vlasti až v ČSR dostudují a poměry v Rusku se uklidní. V Praze vznikla dokonce i Ruská národní univerzita. Poslední a početně nejsilnější vlna migrace z Ruska se objevuje po rozpadu Sovětského svazu. Dnes je ruskojazyčná menšina značně roztříštěná, odlišují se životními postoji, zkušenostmi a politickou orientací, však i v Rusku žije 160 různých etnických skupin a druhým významným náboženstvím v zemi je islám. Část ruské národnostní menšiny je organizovaná ve spolcích, které navazují na tradici ruských meziválečných spolků reprezentujících v Československu ruskou kulturu. Další organizace byly založeny novými ruskými imigranty, kteří přišli do České republiky po roce 1989. K nejvýznamnějším organizacím patří Ruská tradice, která vydává časopis Ruské slovo, a spolek Kulturus.
